Dlouhověcí

Někomu je dopřáno, aby se dožil více než 90 let a stal se dlouhověkým. Stále se vedou diskuse, kdo je nebo byl nejstarším člověkem na světě. Sám jsem se za své celoživotní lékařské praxe setkal u nás asi s 15 stoletými a staršími. Nejstaršímu člověku, kterého jsem v zahraničí viděl, bylo prokazatelně 109 let. Na světě je několik území, kde se mnoho obyvatel dožívá velmi vysokého věku. Nabízí se tak možnost studovat podmínky neobvykle dlouhého žití.

Dlouhověkými byli i někteří slavní. Z hudebníků a výkonných hudebních umělců připomínám např. J. B. Foerstra, P. Casalse, A. Rubinsteina, A. Toscaniniho, R. Frimla, J. Sibelia. Mezi dlouhověké patřili herci R. Deyl st., L. Dostalová, F. Kovařík, M. Rosůlková, básníci a spisovatelé P. Bezruč, J. Š. Kubín (101 let), J. B. Shaw, výtvarník P. Picasso. M. Švabinskému chyběl do kalendářní dlouhověkosti pouze necelý rok, stejně jako Michelangelovi. Kmetského věku se dožili i někteří slavní lékaři, např. „otec medicíny“ Hippokrates, pediatr J. Švejcar (100 let), fyziolog V. Laufberger, chirurg Vahala, A. Schweitzer a mnozí další. Dlouhá je řada slavných a zasloužilých, kteří k devadesátce měli velmi blízko. Mnozí z nich si zachovali obdivuhodnou tvořivou svěžest do konce života. Nezáleží to totiž pouze na věku, který má někdo zapsán v matrice. Dobře to vystihl v jedné z forbín Werich s Horníčkem: „Bernard Shaw byl živ sto let, řekněme. Byl to krátký život, nebo dlouhý život?. Byl to krátkej život. Shaw tu mohl být ještě 250 let, protože pořád měl co říct! Zatímco v této chvíli je na celém globusu roztroušeno, já nevím kolik třicetiletých, kteří tu už 450 let nemuseli být.“

Dlouhověcí jsou zvláště v poslední době středem zájmu odborníků, zabývajících se problematikou stáří. Mají totiž „geny dlouhověkosti“ (je jich známo již několik). Kardinál F. Tomášek – sám dlouhověký – má např. v rodinném rodokmenu dlouhověkost v několika generacích. Především se však prokázalo, že dlouhověkosti se dožijí jedinci, vybavení takovými reakcemi a přizpůsobovacími schopnostmi, které jim umožnily úspěšně zvládnout nástrahy života. Dokonalé poznání těchto mechanismů by mohlo být účinným receptem na prodloužení života u jiných, kdyby se u nich tyto mechanismy včas „nacvičily.“ Dlouhověkost je v neposlední řadě také „modelem“ pro studium fyziologického, přirozeného stárnutí. Umožňuje předávat zkušenosti, tvořit mezigenerační mosty a zachovávat kulturní tradice lidstva.

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc.

na okraj • zdravá rodina 10/99 • s. 7