Zlata Adamovská

adam.jpgPrázdniny i to je jedna z možných odpovědí na otázku, co jste měli ve škole nejraději. Nikdy nezapomenu na ten slastný pocit svobody a volnosti, když jsem přinesla domů vysvědčení, tašku hodila do kouta a hurá ven, kde i vzduch najednou voněl nějak jinak. Pocit, že jsem se konečně zbavila nějakého břemene, otěží, které mě škrtí, jsem pak měla například při narození mé dcery před dvanácti lety. Ta úleva, zbavení se tíhy, osvobození, byly samozřejmě jen chvilkovou záležitostí. Břemeno, kterého jsem se zbavila, na mě čekalo v pokoji v zavinovačce a hlasitě dávalo najevo, že euforický pocit úlevy je dávnou minulostí. Dostavil se nový „začátek školního roku“ a s ním i strach, jak mě bude život zkoušet a známkovat i tentokrát. Ale hlavně strach o človíčka, který se každému z rodičů navždy stává nejkrásnějším břemenem na světě. I o letošních prázdninách budu mít určitě starost, aby se mé děti vrátily z letního tábora nezraněné, abychom zase nemuseli na chirurgii s rozbitou hlavou, aby těsně před odjezdem k moři neonemocněly.

Toto prázdninové číslo je věnováno dětem, a tedy vlastně nám všem, kteří máme v životě nějaké to radostné břemeno. Doufám, že v něm najdete mnohé rady, které vám mohou pomoci. Přeji krásné prázdniny a všem dětem přejme, aby měly někoho, kdo by se o ně s láskou bál.

Vašeadam.gif

 

editorial • zdravá rodina 7-8/99 • s. 3