Jaké jsou naše děti?

hoza.jpgKlinika dětské a dorostové medicíny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze sídlí na Karlově. Dá se říci v historických budovách. Ovšem už první kroky na klinice vás přesvědčí o tom, že jde o moderní současnou kliniku, která se může srovnávat s nejmodernějšími ústavy. Prostředí je navíc tak uzpůsobeno dětem, že tady nejen ztrácejí strach a nejistotu, ale na kliniku se těší.
Dík nápadům výtvarníků se čekárna i chodby proměnily v herny s nepřeberným množstvím možností pohrát si, a tak zkrátit dobu čekání i pobytu na nepostřehnutelnou dobu.
Přednostou kliniky je doc. MUDr. Josef Hoza, CSc., lékař s dlouholetou praxí mezi dětskou a dospívající populací, a tak jemu patřily i naše otázky.

Jaká je naše dnešní dětská populace?

„V současné době se zamýšlím a mám určité obavy. Když jsem jako pediatr začínal, bylo dětí mnohem více a také jejich rozvrstvení odpovídalo určitému dynamickému vývoji. Podle údajů, které byly publikovány, se mi dnešní dno populačního stromu jeví jako vážný varovný signál, a to ne pro dnešek či zítřek, ale pro období, které nastane za dvacet, třicet let. Už dnes říkáme, že máme poměrně starší populaci a problémy s důchodci, ale neumím si představit, jak budou žít další generace, kdy kategorie šedesátníků a sedmdesátníků bude mnohem silnější, a kdo je bude držet aktivní prací.
Když jsem se před deseti či patnácti léty v auditoriu pátých a šestých ročníků studentů lékařské fakulty zeptal, kolik je mezi nimi už rodičů malých dětí, zvedlo se 25 30 % rukou. Dnes je to vzácná výjimka. Přitom dnešní vysokoškoláci jsou v průměru o dva roky starší, než byli tehdy, a přesto mají strach si během studia pořídit děti. Nejde o izolovaný problém České republiky. Je to obecný problém, světový trend vyspělých států výjimku snad tvoří USA nebo země, kde jsou velké rodiny tradicí. Ovšem takový pokles porodnosti, jaký nastal u nás, se neobjevil nikde. V roce 1988 se u nás narodilo kolem 140 tisíc dětí a o deset let později pouhých 90 tisíc. Studentům na fakultě vždycky připomínám: o 40 tisíc lidí méně, to je jedno poměrně větší město Tábor nebo Beroun. A tak se nám nenarodil jeden Beroun. Trápí mě to, i když se to projeví až v roce 2030 nebo 2040, a neumím dnes odpovědět, k čemu to povede.“

cekarna.jpg

Ambulantí čekárna

Domníváte se, že tato situace je dána obavami o životní úroveň rodiny?

„Většina našich studentů se snaží přivydělat si už při studiích. Těžko mohu hovořit o jejich reálných představách o životě, ale jestliže tito mladí lidé dnes odmítají rodičovství z důvodů existenčních, pragmatických či jiných, tak se mi nezdá pravděpodobné, že by tito lidé když si pořídí první dítě ve třiceti létech chtěli mít další děti. A v tom vidím určité ohrožení celého systému. Rodina s jedním dítětem je vždy křehčí. Dojde-li z jakéhokoliv důvodu ke ztrátě, snáší to daleko hůř, protože tam není jiná kompenzace. Setkáváme se pak i s přehnanou péčí na jedné straně a naopak i s lhostejností. V početnější rodině dochází k rozložení zájmů i vlivů, a to je dobré. Je to vidět na příkladech v zemích, kde jsou zvykem početné rodiny. U nás naopak dnes nejsou vzácností bezdětná manželství, kdy se vůbec neplánují děti. Možná ze strachu, že nedokáží dítěti vytvořit podmínky, které považují za nutné. Jsem ale přesvědčen o tom, že je to až příliš příkré posuzování reality, s níž se tito lidé neumějí vyrovnat.“

Ale na druhé straně máme mnoho dětí v ústavech, které touží žít v rodině. Zvyšuje se tento počet?

„Počet nezaopatřených dětí je přibližně stejný, jen počet narozených klesl. Poměr dětí, které žijí v ústavech, se tedy k dětem v rodině naopak zvýšil. Rád bych zdůraznil, že stojíme o každé dítě a chceme, aby pokud možno každé žilo v rodině. Novele zákona o rodině asi předcházela obrovská snaha, ovšem zřejmě díky nepochopené demokracii se do zákona dostala určitá problematická opatření, která nezlepšila situaci dětí v ústavech tak výrazně, jak jsme to očekávali. Procedurální postup je strašně komplikovaný, zaměstnává spousty lidí, a na druhé straně je mnoho těch, kteří by se o děti postarali lépe a levněji.“

Kam se řadí Česká republika v kojenecké úmrtnosti?

„V tomto směru patříme mezi vyspělé země světa. Údaje, které jsem nedávno získal, mě potěšily. Bývali jsme s 8-9 promilemi mezi předními státy, v současné době jsme na špici Evropy. Toto číslo se ještě snížilo dík soustředěné usilovné práci všech odborníků, na které můžeme být pyšni.
Ale musím se vrátit k tomu, co se u nás dělalo v posledních 40 létech v péči o dítě tato péče byla světovým unikátem. Měla své zásady, z nichž vyplynuly priority, které byly sice drahé, ale vyplatily se. Mě dnes skutečně mrzí, když slyším, že třeba proočkovanost dětské populace se zhoršila.“

Setkáváte se na klinice s dětmi, které by při určité lepší péči nemusely být nemocné?

„Existuje určitý problém infekcí hemofilovými bakteriemi. Tyto infekce způsobují dvě velké oblasti nemocí: záněty mozkových blan a zejména zánět hrtanové příklopky. To, že jde o tuto infekci, víme už mnoho let. V současné době země s vyšším ekonomickým standardem zavedly proti hemofilům očkování, u nás se tato záležitost až okatě odsouvá, a přitom opravdu nevím proč. Odborné pediatrické komise všechno podpořily, ale některé instituce počínaje ministerstvem zdravotnictví a Státním zdravotním ústavem konče se stále dohadují a žádají další důkazy. Přitom jde přibližně o částku asi 80 miliónů Kč, což z peněz, které se ve zdravotnictví rozpustí, je celkem malá položka. V zemích, kde zavedli toto očkování, najednou tento problém neznají a počet hemofilových infekcí jde prudce dolů.
Nižší proočkovanost mají na svědomí i média. Samozřejmě, že se někdy vyskytne několik případů s nežádoucími účinky, o tom se hned píše a to je signál pro některé matky, které se rozhodnou nevystavovat své dítě takovému riziku. Taková sdělení je nutno pečlivě zvažovat a slovo by měl dostat odborník, aby vše vysvětlil. Nutno ovšem také vzít v úvahu, že systém zvaní rodičů a kontrol dnes neexistuje a že občan je zodpovědný za své zdraví, za zdraví svého dítěte, ale zatím k tomu není vůbec vychováván. Zákon říká: pokud člověk nepřijde je to jeho problém, ovšem na druhé straně lidé, kteří odmítnou očkování, platí úplně stejné zdravotní pojištění jako ti, co očkování podstoupili. Lidé dnes nemají žádný důvod se o to starat, nikdo na ně nevyvíjí tlak a v nemoci je jim poskytnuta stejná standardní péče.“

Našim dětem se převážně daří dobře, někdy až moc. Setkáváte se často s obezitou v dětském věku?

„Nemám přesná čísla, ale řekl bych, že nárůst obezity mezi dětmi se zastavil, že křivka průměrné váhy dětské populace nestoupá už tak vzhůru. Máme k dispozici sondu mezi zdravými dětmi z let 1950 1970 a 1990, a tam vidíme ten posun. Ovšem stále se setkáváme s obézními rodinami, kde tradice přejídání je zakořeněna, a tam se obtížně zjednává náprava. Rodiče dají tisíce korun za pobyt v táboře pro obézní děti a pak vydají další tisíce, aby dítě zase nabralo ztracené kilogramy. Umožní mu, aby zhublo, a pak už nedělají nic pro to, aby si váhu udrželo, nebo aby šla dále dolů. Vadí mi to, protože pro budoucnost to přinese mnoho problémů metabolické, pohybové, ale i další. Naším současným nepřítelem při snižování váhy nejsou jen auta, dnes jsou to převážně počítače a problém to začíná být opravdu velmi vážný.“

Jak často se na klinice setkáváte s drogami?

„Na to je snadná odpověď. Před deseti léty jsme na jednotce intenzivní péče mívali děti s ohrožením života, způsobeným nemocí, nejčastěji respiračními infekcemi. Počet dětí, které dnes přicházejí intoxikovány drogami, se zvětšil a netýká se jen období kolem vysvědčení. Dnes je to po celý rok. Přicházejí případy s 2,5 promile alkoholu. Ovšem zatím je to stále i problém legislativních opatření, určitého postihu rodičů. My takové dítě ošetříme, propustíme, můžeme doporučit léčbu v nějakém centru, ale nevíme, jak to dopadlo. Nemáme žádnou zpětnou vazbu. Jsme jen článkem, který vytáhne dítě či mladistvého z ohrožení života, a nic víc. To mně vadí, protože otázka drog se u nás začíná rozvíjet. Měl by se nastolit určitý režim a ten dodržovat, protože mladý toxikoman ví, co ho potkalo, ví, že jej vytáhneme z nejhoršího, ale nemáme možnost vědět, co se s ním dál děje.“

Co byste poradil rodičům aby Vám ubyla práce a rodičům přibyla radost z toho, že je dítě zdravé a ne nemocné?

„Měli bychom využít všech prostředků, které chrání děti před násilím a úrazem. Ten je často způsoben lhostejností a nepozorností. Nepochopím, jak někdo může koupit dítěti kolečkové brusle a nekoupit mu k tomu přilbu a chrániče loktů a kolen. Připadá mi to jako obrovský hazard se zdravím vlastního dítěte. Mně vadí, a to nejen u nás, ale na celém světě, že je tolik násilí. Že dnes existují extrémní násilné situace mezi dvacetiletými, s tím asi těžko něco uděláme, ale co bychom měli tvrdě potlačit, je násilí mezi malými dětmi. Začíná to už na pískovištích sobectvím a bezohledností. A také média na obrazovce dítě dnes získává desetkrát více negativních poznání než těch pozitivních. To lze dokumentovat u nás, v Americe, stejně jako třeba ve Švédsku. Naše krásné pohádky z televize zmizely a děti sledují story plné násilí, agrese, zla. Ono to v těch pohádkách také bylo, ale dobro vždy zvítězilo nad zlem, kdežto tady je pouze síla, agrese a smrt. Ty letošní smutné příběhy školáků z Ameriky varují, ovšem kdyby se i u nás udělala prověrka školáků, co nosí v taškách, asi bychom byli velice překvapeni. A nejde jen o města, ale i o venkov. Přál bych rodičům, aby našli pro své děti více času i pochopení.“

Za rozhovor poděkovala Dr. Eva Křížová

hlavní téma • zdravá rodina 7-8/99 • s. 6-8