Vesničky SOS

MUDr. Jan Klíma, pediatr, je už dlouhá léta propagátorem vesniček SOS. A tak jsme jej požádali o rozhovor právě na toto téma.

Co Vás přivedlo do vesniček SOS?

„Se smutkem v srdci sleduji zprávy o dětech bez skutečného domova, o dětech týraných nebo opuštěných. Myslím si, že stále platí, že rodina je základem společnosti, ovšem musí to být dobrá rodina, plnící všechny svoje úkoly: generační, výchovné, ekonomické i socializační.“

vesnicka.jpg

SOS vesnička v Doubí

Jak vznikly vesničky SOS?

„Letos je to právě 50 let, co dr. Herman Gmeiner v malém městečku Imst nedaleko Innsbrucku postavil první domeček pro opuštěné děti, kterých bylo po válce v Rakousku hodně. Dnes jsou vesničky SOS ve 130 zemích světa. Mezinárodní organizace SOS vesniček však nebuduje jen nové domovy pro opuštěné děti. V řadě zemí pomáhá stavět mateřské i základní školy, dílny nebo obchodní sítě. Dr. Gmeiner vytýčil čtyři základní principy:

  1. Každé dítě potřebuje osobu, s níž naváže úzký citový vztah. Pokud nemá vlastní rodiče, nebo je opustí či se nestarají, pak tuto úlohu převezme matka SOS vesničky.
  2. Dítě potřebuje určité společenství, ve kterém žije tedy rodinu. V SOS vesničce jsou matka a sourozenci různého věku.
  3. Dítě potřebuje pocit jistoty, že někam patří, což je domek, ve kterém žije.
  4. Taková rodina potřebuje zázemí a pomoc pro řadu situací. To umožňuje společenství více domečků, které tvoří SOS vesničku.“

Jak žijí děti ve vesničce SOS?

„Rodinu tvoří matka a děti. Ty chodí do mateřské i základní školy s ostatními dětmi z okolí. Většinou je v rodině více dětí, a tak maminkám pomáhají tzv. tety, které mohou maminku i v případě nutnosti zastoupit. V rodině chybí muž, ale nechybí ve vesničce, neboť vesničku řídí muž, jeho pedagogický zástupce, nechybí údržbář, který se snaží jak v dílně, tak i při opravách v domácnostech co nejvíce pracovat s dětmi.“

Myslíte si, že je tato forma péče o opuštěné děti tím nejlepším řešením?

„Samozřejmě, že nejlepším řešením pro opuštěné dítě je adopce do úplné a dobré rodiny. Ovšem ne všechny děti jsou natolik právně volné, aby mohlo dojít k adopci. Také ne vždy se najde rodina. Pro tyto děti je pak řešením pěstounská péče ať individuálně v rodině, anebo v SOS vesničce. Rád bych však připomněl, že pěstounská péče trvá do 18 let a její úspěšnost se zhodnotí uplatněním dítěte v dalším životě. Přitom jde asi o nejtěžší údobí v životě dospívajícího, kdy je třeba najít vhodné zaměstnání, byt, partnera, zvyknout si na samostatný život a založit rodinu. Jsem přesvědčen o tom, že život v početnější rodině je dobrou přípravou na vlastní život, protože se děti podílejí na práci i péči o mladší sourozence.“

Kdy vznikly SOS vesničky u nás?

„Sdružení SOS vesniček u nás vzniklo v r. 1968 a brzy byly postaveny dvě vesničky: v Doubí u Karlových Varů v r. 1970 a ve Chvalčově v r. 1973. Teď se buduje třetí v Brně-Medlánkách. Ve vesničkách nyní žije 90 dětí, a i když mnohé další našly nový domov v individuální pěstounské péči, je stále ještě mnoho dětí vhodných pro pěstounskou péči umístěno v dětských domovech. Jde zejména o sourozenecké skupiny, které by měly zůstat pohromadě.“

Co byste popřál dětem, které jsou bez rodičů?

„Stále hledáme nové cesty, jak těmto dětem zlepšit život a zejména je připravit na samostatný život v dospělosti. Přál bych si, aby takových dětí bylo nejen u nás, ale v celém světě co nejméně.“

Redakce

rozhovor • zdravá rodina 7-8/99 • s. 9