Na únavu a proti ospalosti kofeinové vzpružení

Na únavu a na vnímání a uvědomování vlastní únavy můžeme pohlížet jako na přirozený, fyziologický děj, který se u organismů vyvinul proto, aby čas námahy a zvýšeného výdeje energie byl vystřídán časem odpočinku a restaurace sil. Tím rozumíme náhradu spotřebovaných zdrojů energie a odstranění zplodin předcházející přetížené látkové přeměny.

Přirozený odpočinek není často dopřán ani zvířeti, žije-li ve společenstvu nebo slouží-li člověku, a tím méně člověku samému. Ten si jako atributy svého vývoje k dokonalosti vytvořil spěch a objem vykonávané práce vyšší, než je zapotřebí k obnově sil. Vytvořil si i mnoho forem zábavy, která ho jednak odvádí od přirozeného odpočinku, jednak stimuluje k vyšším výkonům, aby si mohl stále více této zábavy opatřit. Lidem pak nezbývá než únavu překonávat, aby se vyrovnali s úkoly, které na ně organizovaná společnost a vlastní ctižádost nebo odpovědnost kladou. Hrdinové toho dosahují silou vůle i svalů (detektivové, špióni, investigativní novináři, bojovníci za spravedlnost nemusejí ani spát a jsou-li zločincem či nepřítelem zbiti do bezvědomí, nenapadne je po procitnutí myšlenka na odpočinek). Sportovci tréninkem zvednou svou výkonnost a to, co by jiné unavilo, nepovažují ještě za vyčerpávající. A obyčejní lidé, jako jsou chirurgové, manažeři, řidiči, pedagogové a desítky jiných povolání, hledají úlevu od únavy těla v krátkém protažení údů a od únavy psychické a od ospalosti zpravidla v šálku kávy.

Kofein a thein, chemicky totožné látky z kávy a čaje, a theobromin z kakaových bobů jsou látky navzájem blízké a počítáme je mezi drogy kofeinové řady. Od dávných dob byly používány k povzbuzení tělesných a duševních sil. V některých národech byly spojeny s ušlechtilou tradicí společenského života a mají velmi blízko k projevům národního umění, tvoří součást kultury. Jejich zneužití až k projevům nemoci bylo výjimkou. Některá srdeční a nervová onemocnění byla podle pramenů z beletrie diagnostikována jako „nemoc z nadměrného pití kávy“ u některých mimořádně činorodých a nestřídmých umělců. Stav je tudíž zcela nesrovnatelný s výsledky přijímání nelegálních drog, které jsou také spjaty se svébytnou kulturou s rozpadem lidské osobnosti, zanedbaností a smrtelnými nemocemi, ohrožujícími i ostatní lidi.

Z farmakologického hlediska řadíme kofein mezi látky podporující dechovou aktivitu a přiznává se mu účinek povzbuzující ústřední nervovou soustavu, dále mírný povzbudivý efekt na srdeční sval a účinek močopudný. Jako lék slouží k podpoře dechového a oběhového systému. Je řada nemocí a příznaků, u nichž se kofein podávat nesmí: vysoký krevní tlak, stav po infarktu myokardu, vředová nemoc žaludku a dvanáctníku, zelený zákal oka, zvýšená funkce štítné žlázy aj. Někteří zdraví jedinci jsou zvláště citliví na kofein a sami vědí, že kávu nemají pít, protože se u nich dostaví nežádoucí nespavost, bolesti hlavy, třes, zrychlený tep nebo potíže od překyselení žaludku. Jiní jedinci poznají, že jim stačí kávy jen málo a jen třeba v dopoledních hodinách nebo k překonání pokleslé aktivity po dobrém obědě. Převážná většina zdravých lidí řeší podle potřeby své osvěžení šálkem kávy nebo více šálky za den bez problémů. Chyba je spíše v tom, že někdo považuje vypití šálku kávy za dostatečný přívod tekutiny.

Mezi léky jsou u nás řazeny přípravky coffeinum natrium benzoicum a kombinované preparáty proti migréně a proti bolestem, které obsahují přídavek bezvodého kofeinu. Pro případy, kdy si z pracovních příčin nemůže člověk připravit ani opatřit kávu v některé oblíbené podobě, sloužily občas prodávané pochutiny jako potravinové doplňky s obsahem kofeinu pro cucání. Jsou také řešením pro ty jedince, kteří reagují různými potížemi na vůni a chuť éterických olejů z kávy nebo na tanin z čaje. Podařilo-li se výrobci sestavit z kofeinu, mléčných bílkovin, vitamínů, minerálů a jiných složek účinný, neškodný a naopak pro sliznice šetrný prostředek proti únavě jako Caffit, představuje to pro mnoho situací a mnoho lidí vítanou a užitečnou alternativu oblíbené kávy.

Dr. Václav Vaněček

lékař radí • zdravá rodina 7-8/99 • s. 24-25