Herpes – opar

Latinský i český název onemocnění je našim čtenářům již dobře znám. Jako herpes označujeme tři obrazy kožního onemocnění: herpes labialis, tj. opar rtu, který je nejviditelnější a nejznámější, dále herpes genitalis, tj. opar na zevním genitálu, a konečně herpes zoster, pásový opar, který má oproti prvním dvěma jiného původce. Slovo herpes bychom si mohli přeložit jako „plazivec“. Český název vystihuje obraz kožního onemocnění lépe. Plazivé poškození vidíme spíše na rohovce, která může být také postižena shodným původcem.

Opar rtu a genitálu je vyvoláván virem, který má v literatuře různá pojmenování. Správně by se mu mělo dnes říkat lidský herpesvirus 1 a 2, ale protože převažuje literatura anglicky psaná a konzervativní, je stále nejrozšířenější pojmenování Herpes simplex virus (HSV) 1 a 2. Číslem za názvem je označen sérotyp. Jednička vyvolává nejčastěji opar na rtu a dvojka na genitálu. Důležitým a starým poznatkem je, že lidské herpesviry patří k nejrozšířenějším nákazám lidí; téměř každý byl jimi v životě infikován a mnoho jedinců je nosiči viru, který v nich přebývá jako skrytá přetrvávající infekce.

K prvotní nákaze člověka dochází zpravidla ústy nebo na rtech. Virus typu 1 se tam přenese již v raném dětství od matky, příbuzných nebo od dětí a infekce zůstane buď bez jakýchkoli příznaků, nebo jako zánět ústní sliznice. Virem promořených jedinců přibývá a v dospělosti jich je již více než 90 %. V době pohlavní aktivity dochází také k infekcím typem 2.

Po prvotní nákaze rtu se virus nejdříve v místě množí a ke kožním nebo slizničním projevům dochází asi za šest dní. Podobně je tomu na genitálu, kde se ze zánětlivých změn virus uvolňuje asi do desátého dne. Spolu s hojením oparu, který prochází změnami od drobných puchýřků po strup, je zablokováno i množení a šíření viru. Podílejí se na tom více imunologicky aktivní buňky než protilátky. Virus se také šíří z místa prvotní nákazy nervovými vlákny až do nervového ganglia, uzlíku. Tam není virus jen uschován, ale může se nepatrně také množit a přežívá ve stadiu latence.

Opar se někdy vrací, někdy až s nepříjemnou pravidelností. Znovuobjevení živého viru může být výsledkem různých procesů: reaktivace v nervovém gangliu, nebo jde o bezpříznakové pomnožení viru v kůži, případně o nepříjemný projev opakovaného onemocnění v kůži. Vede k němu buď dráždění skrytě infikovaných nervů, nebo drogy a léky potlačující imunitu, hormonální změny, například v souvislosti s menstruačním cyklem, ultrafialové záření aj. Zvláštním případem oparu může být zanesení viru z prvotní infekce na jiné poškozené místo kůže téhož člověka, například do ekzému. Nákaza se v něm projeví se zpožděním několika dní.

Desítky let probíhaly pokusy o sestavení očkovací látky, která by podpořila imunitu lidí, postižených úporně se opakujícími opary. Někdy byl zaznamenán mírný nebo dočasný, někdy spíše zdánlivý úspěch. Již před lety se léčba přiklonila s úspěchem k protivirové chemoterapii. Osvědčily se přípravky aciclovir a brivudin, proléčiva famciclovir a valaciclovir. Doporučuje se užívat protivirový lék i ve formě léku přijímaného ústy v případě potřeby a včas, jakmile pacient pozná přicházející opakování oparu. Je škoda, že z praktických příčin, jimiž je opožděné poznání začínajícího oparu, je zastiženo léčbou jen velmi málo případů prvotní nákazy. Pro běžné případy opakujících se oparů je velmi vhodné užít místní léčby na kůži. U nás je k dispozici ve volném prodeji (OTC) lék s obsahem acykloviru Herpesin. Dostal se tak přímo do rukou potřebným lidem lék, který byl před lety v naší zemi těžko dostupný specialistům. Dnes pacient stěží uvěří, že jsme lék vnímali jako malý zázrak po letech marných snah o posílení imunity očkovací látkou. Lék je určen pro léčbu oparu rtu a měl by být natírán na místo, v němž pacient pociéuje jemu již známé příznaky přicházejícího oparu, každé 2 až 4 hodiny po 3 až 5 dní, tj. po dobu intenzívního místního množení viru.

Doc. MUDr. Luděk Daneš, DrSc.

lékař radí • zdravá rodina 7-8/99 • s. 28