Předsedkyně senátu

benesova.jpg (7117 bytes)S myšlenkou dvoukomorového systému přišel už v září roku 1918 T. G. Masaryk. Řekl, že nový stát bude mít svého prezidenta, dvoukomorový parlamentní systém a účinnou samosprávu. To později potvrdila i ústavní listina, která zavedla Národní shromáždění složené ze dvou komor. Tento princip převzala i dnešní Česká republika a nutno poznamenat, že tak jako tehdy i tentokrát se vášnivě hovořilo o potřebě či nepotřebě dvoukomorového systému. Navštívili jsme proto předsedkyni senátu paní Libuši Benešovou, abychom Vám přiblížili nejen současné poslání senátu, ale i osobnost předsedkyně.

Mnoho lidí, zejména z té starší generace, přemýšlí o významu a roli senátu. Jakou úlohu má náš senát?

„Náš ústavní systém byl postaven tak, aby v něm obě dvě komory měly své místo, a to místo zcela odlišné. Každá má své postavení a svoji roli. Senát má funkci kontrolní a dalo by se říci brzdící a smiřovací. Senát může působit na rozjitřenou politickou situaci uklidňujícím způsobem a myslím si, že to dělá. Spíše mě mrzí, jak málo si toho kdo všímá, že senát se chová politicky docela jinak než poslanecká sněmovna. Tady se věci posuzují skutečně věcně a nikoliv pouze z ideologických pozic. V senátu je mnohem větší komunikace napříč politickými stranami, bohužel to málokdo vnímá, zejména média ne, ale asi to chce všechno čas. Věřím, že čas tuto nerovnováhu srovná, a poslání a uznání senátu vejde ve vědomost našich lidí. Možná, že současná situace je způsobena tím, že senát nerozhoduje o penězích, je od nich trochu vzdálen, a to asi v očích lidí vytváří pocit, že je méně zajímavý.“

Jak jste se vůbec dostala k politice?

„Já jsem se od malička zajímala o politiku, ale aktivně to nešlo. Ovšem byla jsem horlivým posluchačem Svobodné Evropy a všech stanic, které přinášely nezávislé informace. V okamžiku, kdy to bylo možné, jsem vstoupila do politického života.“

Je zajímavé, že zastupujete volební obvod Benešov.

„Já jsem se v Benešově narodila, a tak je to pochopitelné.“

Mohli bychom trochu poodhalit Vaše rodinné zázemí?

„Jsem vdaná už skoro 28 let, máme šestadvacetiletou dceru, která teď právě končí ekonomii a má zamířeno ještě na studium práv.“

Rodina souhlasila s Vaším vstupem do politického života?

„My jsme velmi tolerantní rodina, nikdo nikoho neomezuje v osobních plánech a činnostech.“

Proč si myslíte, že u nás tak málo žen inklinuje k politické dráze?

„Politické prostředí je velmi tvrdé a nutno říci, že uvnitř tohoto politického dění neexistuje dělení na muže či ženy. Asi proto je tam méně žen, jiná prostředí jsou příjemnější než to politické.“

Jste optimistka? Jaké ideály Vás přivedly na tuto dráhu?

„Samozřejmě ano, jsem optimistka. Vždycky mě lákal pracovní úkol něco dělat, něco měnit. Nikdy jsem v této práci neviděla cestu k získání určitého postavení nebo funkce. Věci, které navenek působí efektně nebo zajímavě, moc nevnímám, pro mne je důležitý vždy vnitřní obsah. Musím přiznat, že některá předsevzetí se daří, některá ne. Málokdy se člověku podaří prosadit vše, co si předsevzal, a musí se počítat s tím, že nic není jednoduché. Občas člověk prožívá i bezesnou noc.“

Jak se díváte na současnou skepsi našich lidí?

„Mám pocit, že tato skepse je velmi živě pěstována médii. úmyslně na politice vyhledávají jen negativní rysy nebo jevy, které mohou někoho popíchnout, pobouřit. Nikdy nezaznamenáte, že by si všimla něčeho pozitivního, u toho média jakoby náhodou chybějí. Ale vyskytne-li se něco, co může politiku či politiky zasáhnout, tam jsou vždy včas.“

Jaký je Váš žebříček životních hodnot?

„Nemám hodnoty postavené stupínek po stupínku, patří do jedné roviny: rodina, vztah k rodině, pocit rodinného zázemí, přátelství, samozřejmě zdraví – bez něho se nedá nic dělat. Patří sem i smysl pro pravdu, smysl pro povinnost, zodpovědnost, upřímnost, ale i odmítání intrik.“

Ráda přicházíte mezi lidi? Co Vás těší, co Vás tíží?

„Mnoho našich lidí málo věří v sebe sama. Málo věří v to, že svůj vlastní život ovlivňují především oni sami, že kvalitu svého života ovlivňují i svou špatnou náladou, to mě opravdu mrzí. Naopak mě těší, když potkávám ty opačné lidi. Dovedou vlít dobrý pocit i sílu do další práce. Přála bych si, aby jich bylo co nejvíce.“

Za rozhovor poděkovala Eva Křížová

host • zdravá rodina 6/99 • s. 2