Proč nejsme nesmrtelní

pacovsky.jpg (2842 bytes)99.jpg (3000 bytes)Dnes je všem známo, že k nesmrtelnosti nevede žádná cesta. Každý živočišný druh má vymezenou nejvyšší délku života, a to biologickými zákony, s nimiž se nedá smlouvat. Maximální délka života člověka je teoreticky asi 120 až 125 let. Ve skutečnosti se jí však dosáhne jen naprosto výjimečně. Každý z nás má totiž geneticky naprogramovanou délku života. Pověsti říkají, že nám ji do kolébky daly sudičky. Když se naplnil vymezený čas a „dohořela naše svíce,“ přichází tzv. přirozená smrt. Genetický kód individuální délky života je složitý a dosud ne zcela jasný. V kouzelné skříňce genetického programu, jenž je uložen v jádru buňky a nazývá se genom, je zřejmě více míst (genů) odpovědných za délku života. I když mapování genomu rychle pokračuje, u člověka zatím nebyl zjištěn jediný gen, který by jako samojediný mohl být spojován s dlouhověkostí. U nižších živočichů je to možná jinak. Nedávno vědci objevili u jednoho druhu červa (hlístice) v genomu jedno určité místo, jehož obměna prodlouží podstatně délku červova života. Přítomnost takového genu zřejmě podmiňuje odolnost organismu vůči nepříznivým zevním vlivům.Tento objev podněcuje i úvahy o možnostech ovlivnit délku lidského života. Ta je totiž dána nejen genetickým programem (ten lze zatím těžko ovlivňovat jako u hlístice), ale také působením vnějšího světa během celého žití. Proto se mnozí z nás nedožijí délky života, která je nám geneticky dána. Smrt je pak vlastně předčasná, nepřirozená. Současné úsilí odborníků se soustřeďuje na oddálení takové předčasnosti. Lze toho dosáhnout např. bojem proti civilizačním chorobám, zábranou smrtelných úrazů, potlačováním nepříznivých vlivů prostředí. Také však správným způsobem života, zvyšováním odolnosti, přejímáním odpovědnosti za vlastní zdraví.

Nesmrtelnost je utopií, prodloužení očekávané doby žití reálnou šancí.

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc.

na okraj • zdravá rodina 6/99 • s. 10