Jak zdravě žít

7. duben je od založení Světové zdravotnické organizace každoročně Světovým dnem zdraví. Tehdy, před více než padesáti léty, stálo u zrodu této lidstvu prospěšné organizace také Československo. Naši lékaři velkou měrou přispěli k celosvětovým programům zdraví a dodnes patří mezi světově uznávané kapacity. A tak není náhodou, že český lékař, profesor MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně, je současně prezidentem Světové lékařské asociace.

Blahos.jpg (19163 bytes) whd.jpg (12597 bytes)
Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc.
garant hlavního tématu tohoto čísla
K 7. dubnu Světová zdravotnická organizace
vyhlašuje heslo pro celý rok.
To letošní zní: Celosvětové hnutí za aktivní stáří

Navštívili jsme jej, abychom mohli i vás, vážení čtenáři, seznámit s jeho názory na zdraví a zdravý životní styl.

Pane profesore, vzhledem k vašim zkušenostem, jaká je vaše představa zdravého způsobu života?

„To je nesmírně obšírná a v podstatě komplexní otázka, protože zdravý životní styl obsahuje dlouhou řadu životních zásad, jejichž cílem je posílit zdraví. Připomenu jen ty hlavní.

Především je to VÝŽIVA. Přiměřená výživa, a to jak po stránce kvalitativní, tak i kvantitativní. Člověk by měl jíst tak, aby to odpovídalo potřebám jeho organismu. Aby se nepřejídal, což bývá u nás častější případ, ale na druhé straně aby nedržel nějakou přísnou dietu. Nemyslím tím vegetariánství, rozumné vegetariánství je v pořádku, ale aby to nebyly takové ty drastické diety, kdy lidé jedí třeba pouze ovoce.

Náš organismus potřebuje přiměřený přísun tuků, cukrů, bílkovin, minerálů, ale i balastních látek, které jsou nezbytné pro trávicí systém. Nesmírně důležité je, aby děti byly odmala zvyklé pít mléko, a pakliže je nesnášejí, aby měly dostatek mléčných výrobků, které obsahují vápník, nezbytný pro vývoj kostry a svalstva.

Druhou důležitou složkou je TĚLESNÁ ZÁTĚŽ, POHYB. Současný životní model vlastně omezuje tělesnou aktivitu. Naši předkové se daleko více pohybovali než my. Tento nedostatek pohybu s sebou přináší civilizační projevy: svalovou ochablost, ale i snížení naší imunity, a další celou řadu problémů. Děti dnes, místo aby hrály kuličky nebo kopaly do míče, si sednou k televizi, kde sice vidí spousty zajímavých věcí, ale také nesmírně mnoho agrese. Americká lékařská asociace zjistila, že dítě ve školním věku vidí několik tisíc agresívních činů. A to přeci musí na dětské duši zanechat nějaký důsledek. O tom není třeba pochybovat.

Ke zdravému životnímu stylu patří také maximální OMEZENÍ ŠKODLIVIN kouření, přemíry alkoholu nebo užívání drog. Ty považuji za skutečně patologický jev.

Patří sem i OTUŽOVÁNÍ. Ranní studená sprcha, pokud ji lidé snesou, má blahodárné účinky. Samozřejmě nelze všem měřit stejně. Vše musí být přizpůsobeno věku. Něco jiného by měl činit osmnáctiletý mladík a docela něco jiného osmdesátiletý člověk. Jinak se bude pochopitelně chovat pacient třeba po infarktu, ale ani tam nelze zásady zdravého životního stylu opustit.

Je to obrovská oblast činnosti zmínil jsem se jen o těch základních, celou řadu jsem jich vynechal, a přesto už je to velikánská řada toho, co bychom měli dodržovat.“

Často slýcháme, že lidé nemají odpovědnost za vlastní zdraví, že oněch 40 uplynulých let lidi naučilo odpovědnost svalovat na lékaře. Myslíte si, že se této odpovědnosti lze naučit?

„Myslím, že se dá vypěstovat, ale bude to zřejmě dlouhodobá záležitost. V poslední době se neustále zdůrazňují práva pacientů. Je to v pořádku, pacient má svá práva a je nutno je dodržovat, ale málo se zdůrazňuje, že kromě těch práv má také své povinnosti. Povinnosti vůči sobě a svému zdraví. Nelze přece vyžadovat, aby se stát nebo jiní lidé postarali o jeho zdraví, když sám o ně nedbá. Tato práva a povinnosti musí být v rovnováze.“

Mnozí hovoří o tom, že u nás nejsou v pořádku vztahy mezi lékaři a pacienty, že lékaři jsou pacientům dlužni lepší, otevřenější komunikaci.

„Nebezpečí určité dehumanizace medicíny skutečně hrozí. Je to dáno obrovským technickým rozvojem. Dnes má lékař k dispozici takové technické možnosti, které mu vysloveně pomáhají jak v diagnostice, tak i v léčbě. Cítím určité riziko, zejména u mladších lékařů, že mohou být tak nadšeni pro tuto techniku, technický pokrok, že přehlížejí lidskou stránku, právě onen mezilidský kontakt.

My jsme na fakultě vždycky učili mediky, aby, když přijde pacient do ordinace, odložili pero, nedívali se na stroj, ale pacientovi přímo do očí, a v klidu a v pohodě s ním pohovořili. Ono nejde jen o navázání kontaktu, ale v tu chvíli lékař přesně vidí, jak pacient reaguje, jak vypadá a to už samo o sobě je určitá anamnéza. A ten kontakt, který se klidem a porozuměním získá, je strašně důležitý. Ovšem toto není jen náš český problém, je to skutečně problém celosvětový a také všude na světě se tato etická a humánní stránka medicíny neustále zdůrazňuje. Právě ona byla a je odedávna vizitkou dobrého lékaře. Nikdy se nesmí zapomínat na klasické klinické vyšetření.“

Jak naučit lidi zdravě žít? Domníváte se, že by bylo výhodné zaměřit se speciálně na mladou generaci?

„Myslím si, že tady mají veliký dluh média, protože nepropagují dostatečně zdravý životní styl a vůbec se nevěnují prevenci. Preventivní opatření jako by zapadla do sféry zapomnění. Do jisté míry je to částečně proto, že preventivní opatření pojišťovny až na výjimky nehradí. Ale média jako mediální moc s velkým „M“ by se měla právě těmto otázkám prevence věnovat a nesledovat jen, jak se vyvíjí finační situace, jaké jsou skandály anebo nedostatky, které lidi pochopitelně zajímají. Z vlastní zkušenosti z rozhlasových pořadů vím, že lidi také zajímá, jak by měli žít, co by měli dělat. Otázkou zůstává, zda to, co slyší, jsou schopni či ochotni realizovat.“

Letošní rok vyhlásila Světová zdravotnická organizace Rokem seniorů, rokem aktivního stáří.

„Lidstvo ve svém celku stárne. Dnes je na světě asi půl miliardy lidí starších 60 let a hovoří se o tom, že za dvacet let to bude celá miliarda. Stárnutí a stáří jsou věnovány celosvětové konference, neboť všichni víme, čeho se lidé v představě stáří obávají. Jde o akutní i chronické choroby, tělesné i duševní, existenční problémy, osamocenost. Starý člověk má obavy z postupujících ztrát zdraví, soběstačnosti, lidí jemu blízkých, prostředí, na které je zvyklý, ale i sociálních jistot, které považoval za neměnné.

Z vlastní dlouholeté praxe vím, že starý člověk potřebuje dobré slovo, útěchu, úsměv, pohlazení, a to vše je někdy lepší než předepsaný lék. Jde o to porozumět stárnutí a více pomáhat starým spoluobčanům.

Jak rychle kdo z nás stárne, to záleží na tom, co dostal při narození do vínku od svých rodičů jde o genetickou výbavu. Druhou důležitou stránkou je prostředí, do kterého se narodil, a způsob života, který vedl. Tedy jak člověk dokázal využít ke svému prospěchu to, co dostal, anebo naopak jak dovedl vše, co dostal, promarnit. Ovšem věda udělala obrovský skok kupředu a my dnes už víme, že stárnutí je ovlivněno mnoha geny. Heslo aktivně stárnout vyjadřuje velmi přesně to, o co jde. Nelenošit tělesně ani duševně.“

Čeští lékaři v celosvětovém boji za zdraví lidstva udělali veliký kus práce. Připomenu třeba eradikaci (vymýcení) neštovic. Jak se dnes dívají evropští, ale i zámořští lékaři na své české kolegy?

„V zásadě dobře. Myslím, že naši lékaři jsou vzdělaní a čím dál tím více mají i technické možnosti. Samozřejmě tam, kde medicínský obor dostává více finančních prostředků, má pochopitelně možnosti o něco lepší. Ale pokud jde o znalosti, pokud jde o vztahy lékařů k pacientům, tam, myslím, nezaostáváme. Mnoho západních států, které jsou na vysoké úrovni medicíny, přebírá naše zkušenosti. Konkrétně třeba postgraduální vzdělávání. Máme Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, organizaci, která je velmi čilá, a naši odborníci se tam chodí stále učit.

Některé věci, které tu měly tradici, byly ale přerušeny. Jde například o větší zodpovědnost v oblasti komunální medicíny. Obce by si měly skutečně vážit zdraví svých občanů a měly by usilovat o optimální péči a ze svých prostředků na ni poskytnout, co lze. Jde o zavedení okresních nebo krajských odborníků, kteří by měli také určitou pravomoc, aby mohli zasahovat na své úrovni do zdravotnické politiky. Tam je totiž ten nejdůležitější článek a největší či nejvýznamnější možnost, jak ovlivnit naši zdravotní politiku celostátně. Ministerstvo nemůže vědět, co se děje v tom či onom městě nebo vesnici. Poměry nejlépe znají místní občané.“

Jste předsedou České lékařské společnosti a prezidentem Světové lékařské asociace. Co byste chtěl říci v této souvislosti?

„Světová asociace dnes sdružuje přes 8 miliónů lékařů a musím říci, že pro Českou lékařskou společnost je ctí, že zaujímáme takové postavení. V současné době, alespoň co se týče Evropy, je zapotřebí a snažíme se sjednocovat medicínské postupy, ať už jde o diagnostické nebo terapeutické, a to tak, aby to odpovídalo optimálnímu poskytování zdravotní péče každému občanu. Tím optimálním myslím jak prevenci, tak diagnostiku, léčení, ale i sociální zabezpečení, které beze sporu patří k celkovému lidskému pocitu zdraví. Naše práce ovšem bude úspěšná tehdy, když i lidé pochopí nejen svá práva, ale i povinnosti, k nimž patří zdravě žít, usilovat, ale i pečovat o své zdraví.“

Za rozhovor poděkovala dr. Eva Křížová

hlavní téma • zdravá rodina 4/99 • s. 6-9