Kdyby se psal rok 1986

jirku.jpg (2025 bytes)Uplynulých deset let to byla zlá doba, horší než předchozích čtyřicet roků! Takové nářky se ozývají čím dál častěji. V rámci všeobecné deprese černý, respektive rudý flór přišel do módy. Tu si na „staré dobré časy“ zavzpomíná funkcionář kdysi samojediné partaje, tu podobný výrok dá k lepšímu představitel strany, jež se dokonce (!) honosí demokratickým přívlastkem. Politici se usmívají do kamery, řeči plynou. Prázdné řeči, prázdná hesla!

Všem těm pánům bych radila zajet si do Čelákovic k Zítkovým a jejich třem dětem. Nejmladší Honzík se narodil s vážnou poruchou metabolismu. Deficit alfa-1antitrypsinu způsobil onemocnění jater, jež vyústilo v cirhózu.

Kdyby byla diagnóza stanovena třeba v roce 1986, neměli by Zítkovi na výběr. S transplantacemi jater se tehdy u nás sotva začínalo a ještě jen u dospělých pacientů. A léčba v zahraničí? Normálním smrtelníkům by ani na um nepřišla.

Na štěstí pro Honzíka se psal už rok 1996. Čeští lékaři navrhli jako nejvhodnější řešení příbuzenskou transplantaci. Jelikož však zákrok, při kterém se dítěti voperuje část jater od živého dárce, u nás stále nikdo nedělá, doporučili cestu do Německa. Honzíkova matka, která jako dárce připadala v úvahu, se tedy bleskově doučila němčinu a s manželem také sehnali potřebných sedm miliónů korun. Podařilo se jim to za rekordní tři měsíce – přispěli významní podnikatelé, ministerstvo zdravotnictví i sousedé z Čelákovic. Kdyby se psal rok 1986? Nepředstavitelná situace!

Aby těch „zázraků“ nebylo dost. Ani němečtí lékaři si na příbuzenskou transplantaci netroufli, přesto Zítkovi neprohráli. Tehdy už velmi oslabeného Honzíka se ujali lékaři z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny. I když neměli s tak malými dětmi zkušenosti, 24. března 1997 Honzíkovi úspěšně transplantovali játra od mrtvého dárce. Stal se nejmladším českým pacientem, který takový zákrok podstoupil. Zítkovi by politikům, kteří dnes připomínají „staré dobré časy,“ mohli vyprávět. Třeba o radosti, jakou zažívali, když jejich dítě v devíti letech poprvé ochutnalo řízek, nebo poprvé sedlo na kolo.

Ale nechme politikům jejich prázdná hesla. Honzíkův příběh by mohla vysílat televize pro všechny, kdo trpí pověstnou blbou náladou nebo-li ztrátou paměti.

PhDr. Irena Jirků, MFD

hlavní téma • zdravá rodina 4/99 • s. 12