O právu, povinnostech, svobodě, atd.

pejchal.jpg (4965 bytes)Na to mám přece právo! To je tvoje povinnost! Nemůžeš mi brát ten poslední zbyteček svobody! Věty, výkřiky, které známe, používáme, zaštiťujeme se jimi.

Jak je to s tím právem? Je cosi jako Listina základních práv a svobod. Na taková práva, jako je právo na život, zdraví, svobodu vyznání, na vlastnictví, na svobodu pobytu mi nikdo nikdy nesmí sahat! Nebo nejde o právní stát a demokracii! Silná slova. Jenomže jedno omezení ta moje práva mají, ať už jde o jakýkoli stát. Nemohu výkonem svého práva omezovat práva někoho jiného, zasahovat mu do nich. Nemohu mu vnucovat svoje vyznání, svým vlastním autem parkovat bez jeho souhlasu na jeho pozemku, nebo mu ve dvě ráno hulákat pod okny ložnice. Na druhé straně není dobré ani vykonávat povinnosti někoho jiného sám, potlačovat svoji osobnost a sám se na ní dopouštět určitého, byť „dobrovolného“ bezpráví. Toť ono známé neodporování zlu.

A co k tomu svoboda? Tak to je velice ošemetná panenka. Svoboda v sobě skrývá, kromě úplně netušeného množství možností především odpovědnost. Odpovědnost za svobodné konání, za konání po právu a při splnění povinností. Svobodný člověk musí vždy domýšlet důsledky toho, co činí, znát se i k nepředvídatelným koncům, tedy i koncům nepříjemným. Je to nepřetržité lavírování mezi možným a chtěným. Svoboda je nebezpečná, lákavá a svůdná. Udržme si v ní vždy čistou hlavu! Občas se musí šlápnout vedle. Samozřejmě. Jenom jde o to, abychom si uměli říci, že toto nebylo to pravé ořechové. A napravit to a nenechat po sobě spoušť.

To je jaksi k tématu vše. Vše, co může brát v úvahu právník, silně poznamenaný svým povoláním. Ještě že život není jen o právech, povinnostech, svobodě, ale i o něčem jiném, ničím nesvázaném.

JUDr. Aleš Pejchal

hlavní téma • zdravá rodina 4/99 • s. 17