Až přijde den „I“

heart2.jpg (2225 bytes)

INFOLINKA: 02/67 75 11 69

Každého z nás může postihnout infarkt myokardu – přijde den „I“

Průsvit koronární (věnčité) tepny zásobující srdeční komoru krví se zúží vpáčeným sklerotickým plátem, který se na ní utvořil během let při postupujícím „kornatění cév“ ateroskleróze. Na vpáčený plát se nalepí krevní destičky (trombocyty) a vytvoří sraženinu krve trombus. Trombus nasedající na plát tepnu ucpe. Svalovina komory („myokard“) zbavená přítoku krve se mění v ložisko nedokrvené tkáně infarkt myokardu.

Jak často k tomu dojde? Podle posledních epidemiologických studií provedených v ČR byl zaznamenán první infarkt asi u 300 mužů a 55 žen na 100.000 obyvatel za rok. Nejčastěji mezi 35-45 a 5565 léty života. Alarmující je skutečnost, že 32 % postižených zemře! Zpravidla proto, že ložisko nedokrvené tkáně způsobí nekoordinované chvění srdeční komory komorovou fibrilaci. Srdce přestane čerpat krev a postižený umírá náhlou srdeční smrtí. Nejvíce fatálních příhod je dopoledne mezi 6.-12. hodinou a odpoledne mezi 15.-18. hodinou.

Pravděpodobnost, že dojde ke katastrofickému vývoji, který jsme popsali, je největší u „rizikových osob“. Jsou to osoby s výraznou nadváhou, cukrovkou, kuřáci, lidé trpící vysokým krevním tlakem (hypertenzí) a ti, kteří mívají při námaze nebo při rozrušení bolest za hrudní kostí (anginu pectoris). A samozřejmě ti, u kterých byly zjištěny projevy rozvinuté aterosklerózy, a také osoby, které již infarkt myokardu prodělaly. Nelze ale vyloučit, že infarkt myokardu začne náhle i u osoby bez uvedených rizikových faktorů. Další záludnost infarktu spočívá v tom, že nelze určit okamžik „kdy“.

Může to být po námaze, rozrušení, ale i za klidu, ve spánku v ranních hodinách apod.

Infarkt myokardu je problémem naší populace, se kterým musíme počítat. Jak se infarku myokardu bránit?

V prvé řadě tzv. primární prevencí. Rizikové osoby jsou pravidelně sledovány, kontrolovány a léčeny. Jde o úpravu životosprávy (obezita, kouření, sport, stress) a podávání léků snižujících srážlivost krve a krevní tlak. Z hlavních preventivních léků jde o kyselinu acetylsalicylovou a betablokátory. Kyselina acetylsalicylová snižuje shlukování krevních destiček, a proto klesá pravděpodobnost tvorby sraženiny krve, která uzavře při začínajícím infarktu koronární tepnu. Navíc tlumí zánětlivé změny probíhající pod sklerotickým plátem, a tím i možnost jeho odchlípení a vpáčení do průsvitu cévy. Kyselina acetylosalicylová zpomaluje také vývoj zánětlivých změn, ke kterým dojde bezprostředně po zástavě průtoku krve ložiskem. Betablokátor je látka stabilizující „elektricky“ srdeční komoru a bránící začátku chvění (fibrilace) srdečních komor po uzávěru tepny. Nesčetné rozsáhlé klinické studie prokázaly význam prevence infarktu myokardu kyselinou acetylsalicylovou a betablokátorem.

Co dělat, když dostanete infarkt myokardu.

Prevence nemá absolutní účinnost a navíc, infarkt přichází někdy i u osob „nerizikových“. Při prvních příznacích (krutá bolest za hrudní kostí vystřelující do levé paže, pocit na zvracení, slabost) volejte co nejdříve rychlou záchrannou službu. Doba příjezdu od zavolání je v nejlepším případě 15 minut, ale zpravidla delší, až jedna hodina. Víte, že jste ohroženi a vaše nervozita a obavy o život s čekáním narůstají.

Co vám nově nabízíme svépomoc léky, které máte u sebe.

V současné době je k dispozici kyselina acetylsalicylová v práškové formě, upravená tak, aby se velmi rychle vstřebala do krve. Je totiž 130krát rozpustnější ve vodě ve srovnání s ostatními léčebnými přípravky kyseliny acetylsalicylové. To jí dává šanci zasáhnout do vývoje infarktu v jeho časné fázi. Prášková, rychle rozpustná kyselina acetylsalicylová je volně prodejná v lékarnách jako preparát ASPÉGIC 500, balená do vodovzdorných sáčků. Pokud si obsah sáčku nasypete do úst, po dobu cca 5 minut jej necháte rozpouštět slinami a teprve potom polknete, vytvoří se účinná koncentrace v krvi již po 15 minutách. Hladina látky kulminuje za 30 minut. Vstřebání urychlíte tím, že obsah dutiny ústní promícháváte jazykem. Proč je výhodné mít při začátku infarktu kyselinu acetylsalicylovou v krvi, jsme uvedli již výše. Nic nebrání tomu, abyste sáček trvale nosili s sebou a před příchodem lékaře se chránili svépomocí i při pouhém podezření na infarkt.

Pokud jste vystaveni zvýšenému riziku infarktu myokardu a navštěvujete praktického lékaře, požádejte ho, aby vám předepsal betablokátor „první pomoci“. Tabletu betablokátoru rozdrtíte zuby a smísíte v ústech s práškem kyseliny actylosalicylové. O tom, zda můžete použít betablokátor jako svépomoc, musí rozhodnout jedině lékař. účinným a vhodným je např. preparát LOKREN (tablety 20 mg). Jde o betablokátor s cíleným účinkem na srdce, který se rychle vstřebává do krve, protože je rozpustný v tucích.

Do jaké míry je svépomoc ověřena praxí?

Otázka, která vás jistě napadá při četbě těchto řádků. Prof. MUDr. Zdeněk Fejfar, DrSc., předal léky svépomoci (mimo jiné včetně betablokátoru) skupině 154 rizikových osob. Za 6 měsíců je použilo 10 osob. Pět z nich mělo infarkt myokardu, tři kruté bolesti za hrudní kostí (záchvat anginy pectoris), u dvou šlo o „planý poplach“ měli obtíže, které nesouvisely s onemocněním srdce. Nikdo nezemřel.

Skutečnost, že nemocní měli lék první pomoci u sebe, jim dodala klid a jistotu, že vše dobře dopadne. Proto nepropadali panice a volali včas lékaře. Bližší podrobnosti můžete najít v knize prof. Fejfara Náhlá srdeční smrt, kterou v roce 1998 vydalo nakladatelství Praha Publishing, Anglická 17, 120 00 Praha 2).

Moderní farmakoterapie prodělává rychlý vývoj a s ním přicházejí nové způsoby léčby akutních stavů. Prof. Zdeněk Fejfar ověřoval na desítkách rizikových osob i další léky „svépomoci“. Betablokátor kombinoval s látkou proti bolesti (analgetikem) a látkou pro zklidnění (trankvilizérem). Získal příznivé výsledky, které by měly být po dalším ověření zavedeny do praxe. Lze proto očekávat, že se složení námi doporučených prostředků první pomoci při infarktu myokardu podstatně rozšíří. Ale už dnes může mít každý „svůj lék“ vždy s sebou a na den „I“ být připraven!

MUDr. Milan Vrána, DrSc.

lékař radí • zdravá rodina 3/99 • s. 9