Vlídné slovo hřeje celou zimu

Všimněte si, milí čtenáři, slova „vlídné“. To je důležité. Nejde o lecjaké slovo, jak o něm mluví Shakespeare ústy Hamleta, když se ho Polonius ptá, co čte, a on na to: „Slova, slova, slova“. Ze zkušenosti víme, že není slovo jako slovo. Může být vlídné, může člověka pohladit. Může dokonce být léčivé. V žádné učebnici není nic o tom, jak by měl lékař dávkovat sám sebe, tedy své slovo. Slovo vyslechnuté, vnímané, se stává důležitým a mnohdy zachraňujícím terapeutickým prostředkem na bolavou duši. Víme, že člověk může duševně trpět, i když se mu daří po všech ostatních stránkách dobře.

Jakmile si člověk zaslouží slova pochvaly, pochvalte ho. Vždyť slova se nepočítají, ale váží, a proto je tak důležité najít je a vyřknout v pravý čas.

Americký psychiatr Eric Berne říká: „Když tě nikdo nehladí, vysýchá ti mícha“. Proto bychom ani v normální mezilidské komunikaci neměli šetřit slovy „prosím“ či „děkuji“. To jsou slova připomínající upřímný stisk ruky.

Slova mohou, bohužel, být i urážlivá, ba i agresívní. Rána způsobená nožem se zahojí, rána způsobená slovem může ještě dlouho po vyřčení bolet. Lékař Albert Schweitzer kdysi založil nemocnici v africkém městě Lambarene. U vchodu do nemocnice svítí dnem i nocí lampa osvětlující tato slova: „Ať přicházíte v kteroukoliv hodinu, najdete zde světlo, naději a laskavá slova“.

Ota Gregor

hlavní téma • zdravá rodina 2/99 • s. 6