Pacient – člověk nebo číslo?

jirku.jpg (3972 bytes)„Játra, srdce, tady je ledvina, tam plný močový měchýř.“ Ultrazvuková sonda mi studeně jezdila po břiše. Studený byl i hlas lékařky mapující tělesné orgány mého dosud nenarozeného dítěte. Lékařka diktovala sestře nesrozumitelná čísla a nezkušeného kolegu přitom učila poznávat na obrazovce ruce a nohy embrya. Nikdo další jako by v ordinaci ani nebyl.

De facto jsem tam vážně nebyla. Zůstalo jen moje břicho. Paní doktorka byla asi odborník na slovo vzatý, takže se nezdržovala banalitami, jako je slušná odpověď na pozdrav či pohled do očí; o poskytování informací pacientům ani nemluvě. Však jsem ji také šokovala, když jsem chtěla znát výsledek vyšetření. Asi jsem byla první těhotná, která se ji opovážila oslovit. „Nález je v normálu,“ překonala se nakonec. Ale ten normál, ten už vysvětlovat nemínila. Za dveřmi čekal zástup dalších, povětšinou mlčenlivých „břich“.

I když jsem se při tom ultrazvukovém vyšetření zdála být statečnou, kolena se mi pořádně třásla. Střet s nerudnou lékařkou byla snad nejtěžší chvilka za celých devět měsíců, možná psychicky náročnější než porod. A že jsem nerodila zrovna lehce. Naštěstí tentokrát okolo mne byli lidé z gynekologicko-porodnické kliniky v pražském Motole. Nedovolili mi pochybovat, nenechali mě bez informací. Každý krok či porodníkův zásah mi předem a srozumitelně vysvětlili. Po celou noc jsem měla pocit, že vím, co se děje a proč se tak děje se mnou i s mým dítětem. Ráno, když jsme s manželem konečně drželi v náručí dceru Marii, se pak tým primáře Kulovaného přišel s námi rozloučit. Paní doktorka od ultrazvuku by asi nevěřila svým očím. Konec dobrý, všechno dobré měla bych konstatovat a to zlé pustit z hlavy, když jsme si dceru donesli domů. Před námi je nový život. Co si přát? Aby se zlepšily vzájemné vztahy pacientů a lékařů. Učit se v tomto směru musíme všichni. My, pacienti, se neumíme ptát a lékaři i sestry většinou zase netuší, jak odpovídat. Naučme se spolu více mluvit!

PhDr. Irena Jirků

hlavní téma • zdravá rodina 2/99 • s. 7