Právo v rodině

pejchal.jpg (2959 bytes)

„Tak nám změnili zákon.“ „Kterej, paní Müllerová, já sice žádnej neznám, ale je jich v poslední době nějak moc,“ odtuší švejk. „Prej o rodině,“ řekne posluhovačka a švejk se zamyslí: „Tak to bude velká změna, to já znal jednu .“

Suď Bůh, kam by dobrý voják Švejk ve svých úvahách dospěl, pokud by takto uvažoval dnes. Jde o skutečně obrovskou změnu. Do manželství se sice vchází pořád stejně, ale odejít z něj bude už pořádný kumšt, pokud ten druhý nebude vašemu odchodu přát. Dětí se rodí sice méně, ale na svět přicházejí zrovinka tak jako před sto lety, jenom těch zákonných povinností přibylo. Rodičům i dětem. Jak se zákon osvědčí, nepoznáme ani za rok, ani za dva. Zatím mám ale takový neodbytný pocit, že na radnici či do kostela budou radostně odcházet jenom ti, kteří vůbec netuší, co je čeká. Skutečně práva znalý občan či občanka s trochou fantazie musí nutně dojít k závěru, že manželství je jen a jen svěrací kazajka. Snad zákonná úprava povede k daleko uvážlivějšímu výběru partnera a ubude rekordmanů v počtu sňatků. Na druhé straně budou na místě i zcela rozumné úvahy o tom, že svazek lásky není třeba navíc ještě svazovat zákonem. Ubude rodin v klasickém slova smyslu? Budeme čím dál víc potkávat rodiny netradiční, kde si svoje práva a povinnosti do značné míry upraví sami partneři bez zásahu úřadu?

Současný náš stát tak trochu absurdně svázal pevněji muže a ženu v rodinu, než jak jsme byli dříve zvyklí. Ale odpovědný přístup k manželství i rodičovství je na místě, i když já sám právu jako léku úplně nevěřím. Rád bych se mýlil.

JUDr. Aleš Pejchal

reportáž • zdravá rodina 2/99 • s. 14