Záření kolem nás

zareni.jpg (7385 bytes)

Slova radiace, záření, radioaktivita v mnohých z nás vzbuzují pocit neznáma, nejistoty a někdy i obav. Je naše zdraví ohroženo, a když ano, jak a v jak velkém rozsahu? Na tyto otázky se pokusíme v následujících číslech Zdravé rodiny nalézt odpověď.

Nedávno někteří obyvatelé České republiky odpovídali v anketě na otázku: „Který zdroj záření je pro člověka nebezpečnější jaderná elektrárna nebo rentgen?“ Osm z deseti dotázaných bylo toho názoru, že jaderná elektrárna, protože záření z ní je prý intenzivnější a působí neustále. Na rentgen naopak chodíme jen na chvilku. A jen jeden z deseti uvedl, že rentgen lidi ohrožuje více, protože z jaderné elektrárny téměř žádné záření nevychází.

Kde je tedy pravda? Jen málokdo z nás je skutečně správně a dostatečně informován o problematice, kterou sice považujeme za důležitou, ale také za příliš složitou a obtížně pochopitelnou. Bez správných znalostí však těžko dovedeme posoudit oficiální i neoficiální informace, které se k nám dostávají. Snadno pak uvěříme i takzvaně zaručeným zprávám o různých nebezpečích, které ovšem mají ke správnosti, k objektivitě a zejména ke správné míře velmi daleko.

Přírodní radioaktivita

Všechno na povrchu planety Země vždy bylo a stále je vystaveno záření. Před kosmickým zářením nás částečně chrání atmosféra. Proto je záření nejnižší při mořské hladině a naopak, každá cesta letadlem nebo výlet do hor znamená vyšší ozáření.
Lidé i povrch Země je ozařován rovněž zevnitř naší planety přírodními radioaktivními látkami. Zemská kůra obsahuje různé koncentrace radioaktivních prvků, jako je uran, thorium nebo radium, a ty jsou proto obsaženy i ve stavebních materiálech, v uhlí, ropě apod. Rozpadem radia vzniká plyn radon, který z podloží proniká do budov a pitné vody.
Přírodní radioaktivní látky průběžně přecházejí ze zemské kůry do ovzduší, do vody i do těl všech živých rostlin a živočichů. Jsou tedy v té či oné míře rovněž součástí potravin.
Záření se tak samozřejmě dostává rovněž do člověka.
První závěr: Všechno na povrchu Země vždy obsahovalo přírodní radioaktivní látky a vždy bylo a stále je ozařováno přírodním zářením.

Umělé ozáření

K přírodnímu ozáření se začalo připojovat nové, tzv. umělé ozáření, které vzniklo v důsledku lidské činnosti. Třeba v prvopočátcích hornické těžby, později i spalováním uhlí.
Kde se radioaktivní látky v uhlí vzaly? Pocházejí z dávných rostlin, z nichž uhlí vzniklo. Od pradávna až dodnes totiž všem buňkám hlavně rostlinným „chutnají“ kovy včetně kovů radioaktivních. Proto je buňky vychytávají z prostředí a shromažďují je. V uhlí ale došlo k dalšímu značnému zahuštění všech těchto těžkých i radioaktivních kovů, protože původně rozměrné pradávné rostliny byly pod obrovskými tlaky geologických procesů směstnány do co nejmenšího prostoru. Pálením uhlí v kamnech, továrnách nebo uhelných elektrárnách se přírodní radioaktivní látky ještě dále zkoncentrují. Vždyť popel zabírá méně místa než uhlí a s kouřem a popelem tyto látky přecházejí do ovzduší a dále do životního prostředí.
S vývojem civilizace v posledních desetiletích ale přibyly i zdroje záření, vytvořené přímo člověkem. Patří k nim televizní a počítačové obrazovky, svítící ciferníky hodinek, spad po zkouškách jaderných zbraní, mírové využívání jaderné energie a medicínské zdroje používané při vyšetřování a léčení lidí.
Druhý závěr: Člověk svou činností způsobil, že kromě přírodního ozáření dnes existuje i ozáření z řady různých umělých zdrojů.

Které zdroje ozáření jsou nejsilnější?

Ze všech přírodních zdrojů ozáření je nejvýznamnějším zdrojem radon. Radon a jeho dceřinné produkty způsobují více než polovinu veškerého přírodního ozáření. Zbytek pak je tvořen dalším vnitřním a zevním ozářením z přírodních radionuklidů a zářením kosmickým.
Ze všech umělých zdrojů záření jsou nejvýznamnější lékařské zdroje, zejména rentgenové přístroje, které způsobují přes 90% veškerého umělého ozáření lidstva. Zbytek jen asi 3-7% způsobují průmyslové zdroje záření, včetně jaderných elektráren.

Jednotlivé složky se na celkové dávce ozáření podílejí obvykle takto:
Kosmické záření 8%
Radon (hlavně v obydlí) 44%
Záření zemské kůry 10%
Konzumace potravin a dýchání 21%
Lékařské zdroje 16%
Průmyslové zdroje 1%
Jaderná energetika 0,01%

Třetí závěr: Ze všech zdrojů ozáření je nejvýznamnější přírodní ozáření z radonu a umělé ozáření z lékařských přístrojů.

Jak změřit záření snadno a jednoduše

svand.jpg (10652 bytes)Ing. Jaroslav Švandelík z Příbrami pracoval téměř celý svůj aktivní život v uranovém průmyslu. Když odešel do důchodu, přišel na nápad sestrojit jednoduchý a levný přístroj, kterým by už i žák základní školy mohl změřit záření kolem sebe. Přístroj nejprve nabízel ministerstvu školství i dalším institucím, ale neustále narážel na byrokratické překážky. Velký zájem vzbudil teprve u elektrárenské společnosti ČEZ. Ta si od něj už několik let objednává soupravy nazvané GAMABETA a nabízí je školám a neziskovým organizacím za pouhých 1000 korun. Rozdíl mezi cenou výrobní (8000 Kč) a prodejní jim věnuje jako dar. V letošním roce bude v našich školách sloužit už celkem 1100 těchto přístrojů.

Ing. Švandelík se původně domníval, že jeho soupravu budou využívat především základní školy při výuce fyziky, ale mezi odběrateli je i řada gymnázií a dalších středních škol. Tam je v učebních osnovách přece jen více prostoru a GAMABETA je ve srovnání s obdobnými přístroji ze zahraničí cenově mnohonásobně výhodnější. V kabinetu fyziky tak s ní mohou pracovat žáci a studenti třeba i jen po dvojicích.

„Člověk by si měl především uvědomit, že záření kolem nás je dar přírody, který si on sám nevymyslel. Žili s ním i naši předkové,“ zdůrazňuje ing. Švandelík. „Cílem mé snahy bylo sdělit: prosím tě, žáku, ty to sice nevnímáš, ale na rozdíl od ostatních škodlivin lze záření hravě změřit. Radioaktivita na rozdíl od přírodních katastrof není náhoda a lze se před ní účinně chránit.“

Dozimetrická souprava GAMABETA má zdroj neškodných dávek záření, schválený ministerstvem zdravotnictví, Státním zdravotním ústavem i hlavním hygienikem. Dostane-li se do blízkosti indikátoru, začíná se ozývat pípání, které s přibližujícím se zářičem nabývá na intenzitě. Současně stále rychleji bliká červené světélko. Indikátor lze napojit také na počítač, který pak graficky ukazuje intenzitu záření. Můžete ho vzít i do přírody a zjišťovat aktivitu třeba hornin nebo stavebních materiálů. K soupravě patří také čítač impulsů a další přídavná zařízení, která umožňují znázornit řadu fyzikálních jevů souvisejících s radioaktivitou.

„Člověk radioaktivitu nevidí, neslyší ani necítí. Můžeme ji ale snadno změřit i takovou hračkou, jako je tato,“ s úsměvem dodává ing. Jaroslav Švandelík.

Dr. Jiří Halousek

Ing. Jaroslav Švandelík se svou dozimetrickou soupravou (uprostřed)

životní prostředí • zdravá rodina 2/99 • s. 16-17