Enzymy a únavový syndrom

Monice Uhrové z Brna je 20 let. Za normálních okolností by už byla 2 roky po maturitě. Dřívější plány a sny však překazila nemoc, o které lidé dodnes příliš nevědí, a ani Moničini první ošetřující lékaři v tom nebyli výjimkou.
Až do 8. třídy základní školy bylo všechno v pořádku. Pak ale Monika začala opakovaně trpět chřipkami a virózami. úspěšně ještě složila přijímací zkoušky na obchodní akademii obor zahraniční obchod. Ale tam už více chyběla než docházela. Neustále se dostavovaly zvýšené teploty do 37,5 stupňů spojené s únavou a bolestí hlavy. Byla doma týden až 10 dní, potíže zdánlivě zmizely, ale po třech až čtyřech dnech učení ve škole všechno začalo znovu.
wob.jpg (7514 bytes)Dětská lékařka si nejprve myslela, že je to důsledek rychlého růstu Monika v té době rostla do výšky 10 cm ročně a potom že se to zase upraví. Když zůstávala doma stále častěji, někteří lékaři dokonce pojali podezření, že se jí nechce do školy a simuluje.
Protože šla na obchodní akademii už z 8. třídy, rodiče ji nechali první ročník opakovat. Doufali, že jí pak už půjde studium bez problémů. Ale zdravotní potíže nejen že přetrvávaly, nýbrž ještě se stupňovaly. Období s teplotami byla delší, teplota vyšší a vyšší, únava se zhoršovala. Opakovaný první ročník Monika ještě zvládla, s vypětím sil absolvovala i druhý ročník, ale ve třetím musela zažádat znovu o opakování. A když v opakovaném třetím ročníku už do školy téměř přestala chodit, rodiče požádali o přerušení studia.
Monika už vůbec nevycházela ven. I když byla neustále doma, neměla sílu se učit. I ve dne téměř bez přestání zcela vysílená spala. Matka nakonec šla do předčasného důchodu, aby se mohla starat o svou jedinou dceru.
Samozřejmě že rodiče dělali všechno možné, aby se Monika uzdravila. Před dvěma lety byla týden v nemocnici v Praze Na Bulovce. Tam jí poprvé stanovili jako diagnózu únavový syndrom. O rok později byla hospitalizována 10 dní v Brně Novém Lískovci. Zbavit jejích obtíží ji však nedokázal nikdo. Rodiče ze zoufalství s dcerou chodili po různých léčitelích, zkoušeli elektroakupunkturu i homeopatii. Nic nepomáhalo.
V loňském roce sociální úřad vydal rozhodnutí o změněné pracovní schopnosti. V důsledku toho Monika přestoupila na Obchodní akademii pro tělesně postiženou mládež. Ale i zde už za první čtvrtletí zmeškala kvůli své nemoci 150 vyučovacích hodin a byla ze všech spolužáků nejdéle nemocná.
V listopadu byl její otec na veletrhu MEFA. Tam se mu poprvé dostala do ruky knížka o enzymech s upozorněním, že Wobenzym posiluje obranyschopnost organismu. Zanedlouho poté navštívil svého nového závodního lékaře. „Postěžoval jsem si mu, jaké mám starosti s dcerou, a on sám hovořil o tom, že měl těžký únavový syndrom a že ho zachránil právě Wobenzym,“ vypráví ing. Lumír Uher.
Moničiny rodiče koupili v lékárně Wobenzym a podle rady lékaře nasadili první den dávkování 3×2, druhý den 3×3, třetí den 3×4 a od čtvrtého dne 3×5 tablet denně. Tuto léčbu doprovázelo podávání vysokých dávek vitamínů.
Léčbu Wobenzymem Monika zahájila 4. prosince 1998. Už asi po 14 dnech se začaly projevovat kladné výsledky teploty poklesly, bolesti kloubů zmizely, únava se zmírnila. Za celý leden chyběla ve škole jeden jediný den. Teplota už jen občas vystoupí těsně nad 37 stupňů. „Teď už se cítím dobře, dokonce velmi dobře,“ s radostí říká Monika.

Co je únavový syndrom? nouza.jpg (4431 bytes)

MUDr. Martin Nouza, CSc., pracuje na Klinice MUDr. Jaroslava Svobody v Praze 1, Liliová 13. Na tomto pracovišti se zabývají především otázkami souvisejícími s poruchami imunity. Dr. Nouza je také hlavním autorem knihy „Chronický únavový syndrom“, která v minulých dnech vyšla v nakladatelství Galén. Je to vůbec první odborná monografie na toto téma u nás.

Pane doktore, únavový syndrom je choroba, o které se začalo hovořit teprve nedávno. Odkdy o ní víme?

„Větší výzkum o únavovém syndromu byl zahájen až v 80. letech našeho století. Tehdy totiž kolem jezera Tahoe v Nevadě nedaleko hranic s Kalifornií propukla velká epidemie. Objevilo se velké množství článků a vědci a lékaři se začali tímto jevem intenzívně zabývat. Víme ovšem, že k podobným epidemiím docházelo i dříve ve 30. a 50. letech na Islandu, na Novém Zélandě, v Austrálii i Velké Británii. únavový syndrom je sice civilizační nemocí, ale existují domněnky, že jí mohl v minulém století trpět už i Charles Darwin nebo Florence Nightingaleová. Ostatně výročí narození této zakladatelky služby zdravotních sester 12. května je Dnem boje za CFS (anglická zkratka chronického únavového syndromu). Ten den se především v západním světě pořádají různé akce, kterými chtějí účastníci upozornit na tento problém.“

Jaké jsou příznaky této choroby, podle čeho poznáme, že se jedná právě o ni?

„Příznaky jsou velmi pestré, nemoc může u různých pacientů probíhat různě. Za tím účelem bylo vypracováno několik diagnostických postupů. První a nejznámější z nich jsou tzv. Holmesova kritéria. Podle nich je základním příznakem pro rozpoznání únavového syndromu únava, která trvá déle než půl roku a snižuje dosavadní aktivitu o více než 50%. Musí se přitom vyloučit všechno ostatní, co by mohlo tuto únavu způsobovat. Dalšími podmínkami je, že nemocný si stěžuje na bolesti kloubů, svalů, má lehce zvýšené teploty (obvykle 37,2-37,8 stupňů), bolesti v krku, zvětšené uzliny a také poruchy neuropsychické světloplachost, pocity úzkosti, poruchy spánku, orientace nebo paměti. K tomu, aby bylo uznáno, že jde o únavový syndrom, musí mít pacient alespoň 6 z uvedených příznaků. Před pěti lety však byla tato kritéria přepracována stejnou skupinou odborníků ve Spojených státech, která vyhlásila tzv. Fukudova kritéria. Ta už nepožadují tak velký počet příznaků, aby byly podmínky splněny. My jsme ale toho názoru, že veškerá kritéria jsou pouze vodítkem, které zkušený lékař nepotřebuje.“

Ví se, kolik lidí únavovým syndromem už onemocnělo a co je příčinou této nemoci?

„Podle odhadů chronickým únavovým syndromem trpí až 1/2 % populace, ve Velké Británii je asi 150 000-200 000 nemocných. U nás se jedná o několik tisíc až několik desítek tisíc pacientů, kteří vědí, že mají tyto potíže, ale ne vždy je ještě lékaři správně zařadili. Příčina zatím není známa. Byla vyslovena řada teorií, ale pravdě nejblíže zřejmě bude, že jde o komplexní poruchu imunitního systému.“

Vaše pracoviště je jedním z několika, která se u nás tímto problémem zabývají zvýšenou měrou. Jakou úlohu hraje při léčbě Wobenzym, který zmiňované pacientce Monice Uhrové tolik pomohl?

Wobenzym tvoří součást naší léčebné škály. Využíváme ho především v kombinaci s antibiotiky, kdy usnadňuje průnik antibiotik do zánětem postižené oblasti. Největší profit z Wobenzymu mají nemocní se zánětlivými projevy únavového syndromu, jako jsou zvýšená teplota, zimnice, bolesti kloubů, svalů, celková slabost a únava. Obzvlášť velký význam má Wobenzym v případech autoimunitních poruch, kdy imunita napadá vlastní organismus. Tam se mohou uplatnit jeho imunoregulační schopnosti.“

Do jaké míry má pacient, který onemocněl únavovým syndromem, naději, že se uzdraví?

„Není to nevyléčitelná nemoc, vyžaduje ovšem hodně trpělivosti, a to jak ze strany lékaře, tak i pacienta. Léčba totiž není záležitostí týdnů, ale spíše měsíců a někdy i let. Nemocní by měli mít oporu ve svém praktickém lékaři, který by v případě potřeby mohl spolupracovat s odbornými klinicko-imunologickými pracovišti.“

Text a foto dr. Jiří Halousek

Monika Uhrová se svými rodiči (nahoře), MUDr. Martin Nouza, CSc. ve své ordinaci (dole)


Další informace o systémové enzymoterapii najdete na www.mucos.cz

systémová enzymoterapie • zdravá rodina 2/99 • s. 18-19