S Petrem Kordou o „zdravíčku“

korda.jpg (24041 bytes)Petře, když vám bylo patnáct, hlídal jste si zdraví, rozcvičoval jste se před tréninky?

Někdy jsem něco dělal, někdy se mi moc nechtělo. Já nebyl nikdy příznivcem moc velkého rozcvičování, ale čím jsem byl starší, tím jsem téhle oblasti věnoval víc a víc pozornosti a dával jsem na sebe pozor.

Je strečink (pro méně zasvěcené „protahování“ kloubů a svalů) dnes součástí vašeho rozcvičení?

Naprosto samozřejmou, bez toho už bych si raketu do ruky vzít nedovolil. Není to ale jenom strečink, vždycky jsem byl zastáncem masáží, ty také nevynechávám, i když dostávají více prostoru po tréninku a především po zápasech. Jsou u mne nedílnou součástí regenerace, na kterou velice dbám.

Jak tedy vypadá atmosféra před zápasem?

Zhruba čtvrt hodiny strečinku, rozehrání, ale tomu moc času nevěnuji, asi půlhodinku, abych neztrácel moc energie. Ta je potřebná v zápase, musím se před ním pořádně „nabudit“, rozhýbat a rozeskákat se.

Co strava, jaké složení volíte? Zapudil jste také jako řada sportovců tzv. červené maso?

Já jsem zastáncem české kuchyně, z téhle svého času módní stravovací linie tenistů jsem trošku vybočoval, ale postupem doby se můj jídelníček změnil. Hodně jím těstoviny – vůbec mohu říci, že mám v popředí zájmu italskou kuchyni – jím méně maso, zhruba jednou týdně si dám i „červené“ maso. Na talíři mám asi nejčastěji kuřecí steak, ale neopovrhuji ani svíčkovou nebo si dám třeba kachnu. V jedné knize o józe jsem se dočetl, že by člověk měl jíst to, na co má chuť, k čemu ho chuťové buňky vedou a toho se držím, i když teď bych potřeboval jeden kilogram shodit. Nabral jsem a cítím se trochu těžší.

korda2.jpg (28462 bytes)Vaše cviky z radosti po vítězném utkání, pověstné „kordovky“, oblétají svět – musíte na tyhle kousky být naladěn víc fyzicky nebo duševně?

Je to pro mne vyjádření radosti z tenisu, z pohybu. Já jsem to přebral po mém oblíbeném hrdinovi, herci báječných dětských rolí Tomáši Holém, který se, bohužel, stal obětí autonehody, ale já jeho filmy „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ a „Jak dostat tatínka do polepšovny“ mám moc rád. Když mám čas a náladu, tak se k nim vracím, stejně jako ke starým českým filmům s Burianem. Napomáhají k mé duševní relaxaci a pohodě a tím mi vlastně pomáhají držet zdraví obecně.

Naši fandové si zase rádi pouštějí vaše tenisové zápasy a určitě si i po řadě let řeknou jo, Petr Korda, to byl borec. Mimochodem – co asi budete dělat v padesáti letech?

Pokud mi zdraví dá – v což doufám – tak budu určitě chodit jen tak pro potěšení hrát tenis, protože ten se dá – jak mi řekl otec – hrát až „do rakve“. Vedle tenisu mám ale ještě jeden plán pro veteránské roky – golf. Třísla už nezlobí, a tak až děti jednou odrostou si s Reginou vezmeme já láhev slivovice, moje žena láhev šampaňského a pojedeme si dát golf a užívat si, protože toho užívání jsem při té tenisové řeholi moc neměl a těším se, až si jak se říká budu moci „pustit kohout“.

V červenci čekáte druhou ratolest. šli jste na ultrazvuk, nebo se necháte překvapit, co to bude?

Ne ne, necháme to přírodě, těch překvapení v životě je málo a ta milá jsou tak vzácná. Brát si proto dopředu jedno z těch největších by bylo nemoudré, byla by to škoda. Ale už se moc těšíme.

Za rozhovor pro čtenáře Zdravé rodiny poděkoval
Štěpán Škorpi
l

host • zdravá rodina 6/98 • s. 4, 5