Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page

Obsah 2/99

Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page

rozhovor • zdravá rodina 2/99 • s. 8-10

Jak nezraňovat dětskou dušimatejc.jpg (11794 bytes)

Jak prožívají děti stres? Je dětská duše zranitelná? Jak chránit děti před zbytečným stresem? Co dělat, aby dítě bylo šťastné, radostné a nebylo zbytečně vystavováno strachu, úzkosti či napětí? To jsou otázky, které se objevují v dopisech našich čtenářů.

Odpovídá na ně prof. PhDr. Zdeněk Matějček, DrSc., o němž se říká, že je lékařem dětských duší a že umí v kritických situacích podat dětem a jejich rodinám pomocnou ruku.

Pane profesore, jaké by mělo být rodinné prostředí, aby nezraňovalo dětskou duši?

"Dnes víme, že je pět základních potřeb k tomu, aby se dítě dobře vyvíjelo, bylo zdravé, jak my říkáme sobě k uspokojení a společnosti k užitku. Jde o to, aby děti byly co nejméně zraňovány. Ale buďme konkrétní, jde o rodinné prostředí.

  1. Jako první je potřeba náležité stimulace, podnětu. Jde o to, aby jich dítě nemělo ani málo, ani příliš moc. Také je nutné, aby odpovídaly rozvoji dítěte. Měly by být proměnlivé, rozmanité. Má-li dítě podnětů málo, hovoříme o určité podnětové podvýživě, deprivaci dítě se nudí, mozek se nenamáhá, a tedy se ani nepřipravuje na určitou aktivitu. Je-li naopak podnětů moc, mozek je přetížen a začne se bránit, a to je ještě horší. Byly doby, kdy se preferoval tzv. studený odchov a matky říkaly: "Já jsem dítě odchovala na balkóně." Ale to není dobré. Nervový systém dítěte musí být přiměřeně zatěžován.
  2. Druhá potřeba je rovněž velice významná. Jde o to, aby okolní svět a jeho podněty měly pro dítě význam. My tomu říkáme smysluplný svět. Jde o to, aby se vše nedělo ve zmatku, náhodně. Chcete-li třeba naučit dítě na hrníček, nelze je to učit jednou tady, podruhé tam, jednou na velkém záchodě, podruhé na hrníčku. V podnětech musí být řád, který je dítěti srozumitelný. Ukázalo se, že taková ta bezbřehá liberální výchova, kdy si dítě může dělat, co chce, budí v dítěti úzkost, a to je opět stres. Dítě potřebuje mít v řádu světa určitou oporu, to znamená, že se věci chovají, jak mají, a to je pro dítě srozumitelné.
  3. Třetí potřebou jsou životní jistoty. To je vědomí, že dítě k někomu patří, že je má někdo rád, že je nedá, že nemá pocit ohrožení, úzkosti či nebezpečí. Patří to k řádu věci, kdy se lidé mají vzájemně rádi. Jinými slovy, jde o citové vazby a vztahy. Ty jsou pro dítě nejdůležitější.
  4. Stejnou váhu však přikládáme i tak zvané pozitivní identitě. To znamená, že dítě žije s pocitem, že pro ty druhé kolem sebe má nějaký význam, že není anonymní součástí nějakého dění, které je mu nesrozumitelné. My se dětí kolem druhého roku batolat ptáme: co jsi tátovo?, a ono řekne: rošťák. A co jsi mámino?, a dozvíme se, že ovečka, a dědovo či babiččino zlato. A stále mu zdůrazňujeme, to jsi ty ty ty. Jsi už velký kluk, malá slečna. Děláme z nich určitou společenskou osobnost, hodnotu, kterou dítě přijímá za své. To je pozitivní identita, vědomí vlastního já a vlastní hodnoty.
  5. Tou pátou je potřeba otevřené budoucnosti. Že se na něco těšíme, něco očekáváme, jde o časové dimenze v lidském životě. Kdybychom měli výhled do budoucna uzavřen, tak bychom došli k zoufalství. A toto si velice dobře uvědomujeme i v dospělém životě. Mít plán, program, cíl, perspektivu.

madle.jpg (26890 bytes)To jsou ty potřeby, které mají být a jsou naplňovány soužitím dítěte s jeho lidmi, s těmi, kteří k němu patří, a ono patří k nim. Když některá z těchto potřeb vypadne, je zle. Vznikají nejrůznější obtíže a stresy."

Určitě se setkáváte s problémem, že rodiče chtějí ve svých dětech naplnit své vlastní sny, které se jim nepodařilo uskutečnit, a děti to těžce nesou. Co v takových případech radíte?

"Udělali jsme si takový průzkum dětí a rodičů, kteří procházejí naší poradnou, a na prvních třech místech byly tyto problémy:

  1. Děti s poněkud nižším nadáním nejde o snížení inteligence či defekt, ale lehkou podprůměrnost.
  2. Děti s nerovným vývojem intelektových schopností.
  3. Děti zvýšeně úzkostné.

To už je první vodítko. škola, vzdělání, nároky společnosti jsou dnes nesmírně vysoké. Dříve bylo v rodinách pět, šest nebo deset dětí a každé mělo něco svého, nečekalo se od něho všechno. Dnes máte v rodině jedináčka nebo nejvýše dvě děti, a tak rodiče požadují, aby se dobře učily, sportovaly, učily se jazyky a měly pokud možno i nějaké umělecké projevy a ono je toho na jedno dítě opravdu hodně. Chybí pochopení pro vlastní nadání dítěte, jeho schopnosti. Chce se od něho moc, a jakmile chceme moc, organismus se začne bránit a jsme u psychosomatiky. Jakmile zasáhnou obranné organismy, je zle, a rodiče přicházejí a říkají: on je líný, on je nepozorný, dejte mu něco na soustředění. My vyšetřujeme a zjistíme, že ani není líný, ani nepozorný, ale že je méně nadaný nebo méně disponovaný k tomu, aby splnil všechna očekávání rodičů. To je jeden z nejčastějších psychologických nálezů, kdy je zapotřebí ubrat."

Jistě jste se setkal s problémem živých, hyperaktivních dětí. Umíte poradit?

"Dobrá rada drahá. Jde o školu. Z fyziologického hlediska je škola pro dítě nepřirozeným prostředím. Chceme-li od sedmiletého dítěte, aby vydrželo 3/4 hodiny sedět v lavici a dávat pozor, tak toho chceme moc. Normou soustředění je tak 10 minut, ale také víme, že je tu veliká různost. Jsou děti, které se soustředí jen minutu, ale i to, co během minuty pochopí, jim zůstane. Připoutáme-li je k lavici a budeme je nutit, tak to prostě neberou.
Hyperaktivita je určitá slabost nervového systému, který je závislý na přicházejících podnětech a neumí je všechny vstřebat. Reaguje na ně, a přitom potřebuje pohybové uvolnění. Určitá poloha po dlouhou dobu dítě vyčerpává a pohybové uvolnění je tím nejlepším. Kdyby šlo, aby ve třídě byl koberec a učitelka si sedla s dětmi na zem, pak hyperaktivita dětí zcela zmizí."

Jak postupujete u psychicky labilních dětí?

"Univerzální rada neexistuje. Vždy je důležité celý případ rozebrat. Příčin bývá celá řada, obvykle je to kombinace vnitřních i vnějších činitelů. Každý z nás i organismus dítěte má svá slabá místa a když přijde nápor zvenku, který organismus nemůže vydržet, brání se a obrazně řečeno povolí na tom nejtenčím, nejslabším místě. U některých dětí se to projeví koktáním, zadrhováním, jindy třeba poruchami zažívání. Dítě zvrací, když má jít do školy. Jindy je to pomočování, u hyperaktivních dětí neklid, nervozita, neschopnost soustředit se. Je třeba hledat jak silné, tak i slabé stránky a v životě je pak uplatnit, nebo se jich vyvarovat.
My víme o nárocích školy, rodiny, ale neměli bychom zapomínat ještě na jednu důležitou věc. Je také třetí velká oblast, v níž se dítě uplatňuje, společensky žije, a to je dětská skupina. Jde o to, jak je zařazeno ve skupině vrstevníků, kamarádů. Tady bývá velmi typická šikana. Děti si na někoho zasednou a pronásledují ho. On se dobře učí, je v rodině dobře veden a najednou má tento problém. Nejde o děti zlé, ale cítíme, že kdosi přitahuje dětskou agresi. Postižený jedinec bývá bezbranný a často se stává obětním beránkem. To je také jeden z momentů, který vede u dětí ke stresům."

Pane profesore, přikláníte se k pevnému režimu, nebo volnosti podle přání dítěte?

"Pozor na to, nepřehánět v žádném směru! Určité módní výstřelky mohou to kyvadlo vychýlit, ale pozor, aby to bylo vždy v souladu s potřebami dítěte, o nichž byla řeč. Jsou děti úzkostné, které potřebují a vyhovuje jim pevnější řád, jsou děti, které se umějí přizpůsobit řádu méně pevnému, ale nezapomínejme, že dítě má v určitém řádu oporu. Nutit je však, aby třeba ihned po večerníčku šlo spát, na toto velmi často narážíme. Potřeba spánku u dětí je velice různá, stejně tak jako potřeba jídla. Obvykle děti zlobí s jídlem proto, že jim toho vnucujeme moc. Jde o to, abychom v dětském organismu zbytečně nebudili ochranné mechanismy, ale bezbřehá povolnost také nevede ke štěstí dítěte. Má-li samo rozhodovat, dostává se do situace, kdy je zmítáno svými impulsy, potřebami, nároky, a vůbec není šéastné. "Neřád" vede k úzkosti a u konstitučně úzkostlivých dětí způsobuje mnoho obtíží."

Za rozhovor poděkovala dr. Eva Křížová

Prof. Zdeněk Matějček ve své pracovně (obrázek nahoře)
Šestiletá Madlenka žije šťastně (spodní obrázek)