Anketa

Co pro mne znamená uplynulých deset let? Jednu z největších událostí v mém životě: úsilí o renesanci demokracie. Přes všechno rozladění z pomalého postupu je úžasné po šesti letech nacismu, krátkém oddechu po válce a 42 letech komunismu žít opět ve svobodné zemi.
S jakou nadějí očekávám rok 2000? Mám možná pošetilou naději, že si politici všimnou, že do naší lodi teče mnoha děrami: že začnou tyto díry ucpávat s velikou horlivostí a bez ohledu na pracovní dobu. A tak pořád doufám, že se Česká republika navzdory některým lenochům přece objeví ve společenství fungujících zemí.

Josef Škvorecký, spisovatel, Toronto

Splnění naděje, o níž jsem si myslel, že se jejího uskutečnění nedožiji.
Že se česká společnost vymaní z problémů přechodné doby a stane se co nejlepší demokracií, jak v to doufal Masaryk. Což neznamená, že se stane nějakou utopií. Masaryk, jak víte, byl realista.

Prof. MUDr. Cyril Hschl, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Co pro mne znamená uplynulých deset let? Neuvěřitelné vzepětí předtím spoutaných sil, lidské tvořivosti, podnikavosti, ale i vlastností nízkých a zavrženíhodných. V této době jsem prožil nejkrásnější pracovní léta se skvělými lidmi, plná vzácných setkání a zážitků z cest. Přijížděli k nám legendární vědci a umělci z celého světa, my jsme se dostali do míst nám dříve nedostupných. Ten čas mi zní hudbou našich komorních orchestrů na univerzitě, v klubu i mezi přáteli, třpytí se šíravami moří, která jsme zbrázdili, voní letním sněhem alpských vršků a dává pocítit skutečné přátelství. Záměrně nemluvím o tom, co si někteří, licoměrně skuhrajíce, na své svobodě vybírají špatného. Ani o šíleném pracovním tempu hluboko do noci a k ránu, o povinnostmi zaplněných nedělích a svátcích, o osobních tragédiích a ztrátách. Uplynulých deset let nám dalo možnost rozvinout se podle našich možností, přineslo do zdravotnictví nevídané investice - nárůst přístrojového vybavení ve všech progresivních směrech lékařství brzy po revoluci dosáhl až tisíciprocentních hodnot! Celý systém se však nepodařilo dát dohromady dodnes, úroveň ministerstva je snad nejhorší od r. 1948. To je výzva pro ty odvážlivce, kteří by se do toho ještě dnes chtěli pustit. Odměna je však poměrně malá a vděk žádný. Navzdory politické degeneraci dneška jsem optimistou a zřejmě jím stále budu.
Rok 2000 považuji za úplně obyčejný rok jako každý jiný. Po neúspěších naší poslední, bohužel velmi neschopné vlády, se věci mohou vyvíjet snad opravdu už jenom k lepšímu. Zdravotnictví sice bude problémem věčně, protože jím je na celém světě, ale to je jen jedna součást společnosti, v níž jinak dojde určitě k ozdravení. Když si to budeme všichni moc přát, určitě to nakonec přivoláme. Přinejmenším svým příštím volebním rozhodnutím.

Prof. MUDr. Zdeněk Fejfar, kardiolog

Vidím mnoho kladů, které převažují nad současnými, namnoze přechodnými zápory a problémy. Například svoboda slova, pohybu - kamkoli ve světě -, podnikání apod. Mezi zápory patří, že jsme se neuměli vypořádat s minulostí - „sametová“ revoluce, nebo snad podle tradice revoluce „v bačkorách“? Svobodu si často představujeme jako anarchii - „mohu si vše dovolit“. Chceme žít jako vyspělá společnost, ale pracujeme více méně jako v minulém režimu.
Přechod z roku 1999 na 2000 je pro mě změna v kalendáři. Nadějí je mladá generace, která nahradí tu dnešní, do 10-15 let. Chtěl bych to sledovat, pokud se udržím v duševní a tělesné pohodě.

RNDr. Jiří Grygar, Fyzikální ústav AV ČR

Je to zcela jistě nejšťastnější doba mého života, neboť více než tři čtvrtiny své dosavadní pozemské pouti jsem prožil ve zločinných totalitních režimech a popravdě jsem příliš nedoufal, že se dožiji něčeho nadějnějšího. Byl jsem po převratu v listopadu 1989 zajisté naivní, neboť jsem si myslel, že naprostá většina mých spoluobčanů si uchovala demokratické ideály svobody a tolerance navzdory totalitám, takže přechod ke standardní evropské demokracii bude hladký a bezbolestný. Přes všechny nesnáze však soudím, že bez ohledu na podivné praktiky mnoha našich politiků a malomyslnost, které propadla významná část naší veřejnosti, se zdařilo a stále daří něco úžasného. Dostali jsme naprosto jedinečnou dějinnou příležitost a věřím, že ji nepromarníme.
Se stejnou, jako kterýkoliv jiný nový rok. Čas je z lidského i fyzikálního hlediska spojitě plynoucí veličina, kterou sice z praktických důvodů členíme na sekundy, hodiny, dny, měsíce a roky, ale žádný hlubší význam tyto předěly nemají. Z téhož důvodu nikdy neoslavuji příchod nového kalendářního roku, ale ani se ho nebojím. Vím, že pro řadu lidí má letopočet 2000 bezmála magický význam, ale ačkoliv jde o kulaté číslo, není to dokonce ani konec století či druhého tisíciletí, protože náš letopočet nezačal rokem nula, nýbrž až 1. ledna r. +1, a na tom se už dodatečně nedá nic změnit. Lidská zkušenost navíc ukazuje, že dělení času na roky, století nebo tisíciletí je naprosto formální. Skutečné předěly v našich životech umíme stanovit pouze s dostatečným historickým odstupem, což v mém životě bylo např. září 1938, březen 1939, květen 1945, únor 1948, srpen 1968 a listopad 1989. Moje naděje pro r. 2000 spočívá v očekávání, že příští předěly v našich dějinách nepovedou ani k totalitě, ani ke kolektivní ztrátě soudnosti našeho historicky již dosti zkoušeného národa.

Otázky kladla dr. Eva Křížová